Pražská prechádzka po 400 rokoch - Pamiatkárska pocta doktorovi Jánovi Jesseniovi † 21. jún 1621

Nočným rýchlikom „EC Jesenius“ sa z Košíc rútim v čase (po 400 rokoch !) nostalgickou cestou do Prahy - matky miest. Priťahovaný výročiami, s „krvavým“ 21. júnom míňam mesto Martin, kde je známa Jesseniova lekárska fakulta, na ktorej môžte za zásluhy v lekárskych vedách v dnešných pandemických časoch získať plaketu Jána Jessenia. Zahliadnuť sa dá i neďaleko ležiaca dedinka Turčianske Jaseno, odkiaľ pochádzali jeho šľachtickí predkovia, a kde je dodnes aj jeho socha a pamätná izba. Po polnoci sa už v „českej zemi“ vykláňam z okienka, hľadajúc v diaľke vesmíru objavenú planétku, pomenovanú ako inak - Jessenius. V nočnom sne mi zrazu ožívajú scény onej neslávne najsmutnejšej a dnes i výročnej staromestskej popravy zo sugestívneho seriálu „Lekár umierajúceho času“, z ktorého dodnes nabiehajú zimomriavky na duši. Na skrátenie pamiatkárskeho putovania po jeho stopách sa zas núka historický román Ľuda Zúbka o slávnom slovenskom doktorovi, vedcovi, diplomatovi, filozofovi a historikovi, či tiež pribalený český preklad jeho najznámejšej „Pražskej anatómie“. Pýtam sa tu spolu s ním, či je vôbec možné uchopiť dušu človeka ? Uchovať ducha miesta tam, kde žil, kde tvoril i dýchal, miloval i umieral ? Aj o tom sú pamiatky histórie. Aj o tom je vnútorné preciťovanie, zažívanie postupne odkrývaného. Mňa už napokon pri rannom pristávaní v cieli čaká môj pražský živý a súčasný sprievodca – kamarát, historik umenia Martin Hořák. A tak vďaka nemu príjmite naše česko-slovenské pozvanie k symbolickej júnovej ceste za doktorom Jesseniom v tichom smutnokrásnom obrazovom načúvaní ducha pamätných miest, spojených s jeho odkazom … 

Prológ: 
„…Ponúkam a venujem túto úvahu (o krvi) v snahe obnoviť starý priateľský zväzok a získať si novú priazeň.“
 

Doktor Jessenius, uhorský rytier
 

Zastavenie prvé.

Ján Jessenius - Jesenský, v té době profesor chirurgie a anatomie na univerzitě ve Wittenbergu, provedl v červnu roku 1600 v Praze první veřejnou anatomickou pitvu v českých zemích. Tato událost se stala senzací, přilákala kolem tisíce (podle některých údajů až pět tisíc) diváků různých stavů a Jesenského rázem proslavila. Pitva se konala v nyní již zaniklé Rečkově koleji při zbořeném kostele sv. Štěpána Menšího v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě pražském, na jehož místě dnes stojí obytný dům č. p. 315/I z druhé poloviny 19. století (uprostřed vlevo). Již v následujícím roce Jesenský popis své pražské pitvy vydal ve Wittenbergu. 

„Doktor Jessenius bol šľachtic zo starého rodu, známy svojím vzdelaním, vynikajúci skúsenosťou v lekárskom umení a slávny výrečnosťou, právom nazývaný „ozdobou lekárstva“
 

Jakob Pankráz Bruno, 1668
 

Zastavenie druhé …

Navzdory starší historické literatuře a sugestivnímu líčení spisovatele Vladimíra Körnera v jeho slavném, později zfilmovaném románu „Lékař umírajícího času“, se zdá, že Jesenskému se v Praze nepodařilo proniknout k císařskému dvoru a stát se osobním lékařem Rudolfa II. O to úspěšnější byl při navazování kontaktů v akademických kruzích a v řadách vysoké aristokracie. S přispěním Petra Voka, posledního potomka slavného jihočeského rodu Rožmberků, získal po svém přesídlení do Prahy v roce 1601 či 1602 byt v nyní již neexistující Loudově koleji. Ta stála na místě dnešního domu U Zeleného stromu č. p. 351 na rohu Betlémského náměstí a Husovy ulice. (V pravém horním rohu domu napravo je patrná socha „Viselec“ od Davida Černého z roku 1997.) 

„ Hoci sa týmto rôznym zmiešaním krvi menia duševné stavy a pocity ľudí, predsa z toho netreba vyvodzovať, že tento temperament je samotnou dušou, nieto ešte mysľou, ako sa domnievali niektorí, a to aj vzdelaní ľudia. Takto by totiž bola len náhodnou vecou, na čo je hanebné čo i len pomyslieť a hriešne to vysloviť.“ 
 

Ján Jessenius

Intermezzo:

Po návratu z vídeňského dvora Matyáše II. a následných cest po Evropě byl Jesenský v listopadu 1617 a znovu poté v říjnu 1619 zvolen rektorem Karlovy univerzity. V té době jej čím dál více zaměstnávaly politika a diplomatická jednání, jimiž byl pověřován českými stavy. Výuku studentů však nezanedbával. Ve svých univerzitních přednáškách se nevěnoval svému lékařskému oboru, ale soustřeďoval se na obecná a historická témata. Hlavní budovou univerzity a sídlem rektora bylo tehdy stejně jako dnes Karolinum na dnešním Ovocném trhu. 

„Jakým nesrovnatelním dobrodiním je lidský jazyk. “
 

Ján Jessenius
 

Zastavenie tretie ...

Jedna z najtragickejších udalostí českých dejín. Krvavý deň hrôzy, ktorý poznamenal český národ na celé ďalšie storočia. Po víťaznej bitke na Bielej hore cisár Ferdinand II. kruto zúčtoval s hlavnými účastníkmi stavovského protihabsburgského povstania, medzi ktorými boli evanjelici, kalvíni, členovia jednoty bratskej a jeden katolík. Medzi nimi je aj náš doktor Jessenius - evanjelik. Lešenie, pokryté čiernym súknom, od skorého úsvitu uzavreté brány mesta, ulice, obsadené vojskom. Po celý čas temne dunia bubny, aby nebolo počuť hlas popravovaných. Kruté divadlo, trvajúce štyri hodiny, počas ktorých kat otupil štyri popravčie meče … Ponáram sa pri smutnom výročí opäť do tých čias. V úlohe dobového bubeníka, v bielohorskej atmosfére tu zvolávajúceho pospolitý ľud pražský, zažil som neuveriteľné zimomriavky presne na tomto mieste. Odvtedy si tie príbehy nesiem stále v sebe … 

Poprava dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání dne 21. června 1621 se odehrála na vyvýšeném pódiu na Staroměstském náměstí. Popraviště stálo před východním průčelím staroměstské radnice a symbolicky se obracelo k původně utrakvistickému kostelu Panny Marie před Týnem na protější straně rynku. Ján Jesenský byl ze všech odsouzených popraven nejkrutějším způsobem: jako výmluvnému diplomatovi mu byl před setnutím hlavy vyříznut jazyk. Na místo popravy a oběti krvavého divadla dnes odkazuje dvacet sedm bílých křížů v dlažbě. V popředí je vročení „21.6. L.P. 1621“ a dvě dvojice zkřížených mečů, které odkazují na čtveřici mečů, použitých legendárním katem Janem Mydlářem při popravě. Meče jsou ovinuty stylizovanými trnovými šlahouny, vyskládanými z bílých dlažebních kostek s červenými doplňky. Úpravu dlažby provedla již v roku 1917 firma Anny Vejrostkové. Jména všech popravených připomíná obdélná bronzová pamětní deska na stěně radnice, osazena zde v roku 1911 v provedení litecké dílny „Pražská metallurgie dříve K. Bendelmayer v Praze.“

„My máme v sebe veru inú, božskejšiu formu a podstatu, vyššiu než temperament, čo v dostatočnej miere dokazuje aj skutočnosť, že rovnako, ako je pri krotení divých zvierat rozhodujúci návyk, tak ľudské vášne ovláda rozum, vyšší učiteľ činností.“
 

Ján Jessenius
 

Zastavenie posledné …

Kronikář Jiří Kezelius Bydžovský v polovině 17. století s odkazem na počátek a konec Jesseniova pražského působení napsal, že Jesenský čtvrtil lidi a sám byl rozčtvrcen. Slavný lékař měl být původně čtvrcen zaživa, ale trest mu byl zmírněn a k roztrhání jeho těla, jehož části byly rozmístěny na hlavních pražských ulicích, došlo až posmrtně. Hlavy dvanácti nejvýznamnějších rebelantů – včetně té Jesenského - vložil mistr popravčí do železných košů a umístil je na ochoz staroměstské věže Karlova mostu. Jen lebka hraběte Jáchyma Ondřeje Šlika byla po roce sejmuta a důstojně pohřbena. Hlavy ostatních shlížely na příchozí ze staroměstského i malostranského břehu po celých deset let …

Epilóg:

Napokon už cestou domov nedá mi v nádeji nespomenúť si na modlitbu, blízku Jesenského duchu, ktorú si šepkám spolu s Vami: „Dal si Bože telu vzhľad, rozumu bystrosť, jazyku výrečnosť, menu slávu, daj, Pane, duši život !“… A tak v snahe obnoviť priateľské zväzky, hľadám i ja skutočnú silu života duše. Myslím v týchto neľahkých „morových časoch“ osobitne na všetkých dnešných lekárov – hrdinov doby, zachraňujúcich naše telá, s vďakou a s odkazom pre nás všetkých:

„Za dokončenie tohoto dielka vzdávajte so mnou vďaku Bohu, priateľovi lekárov, ktorého sláve a Vášmu úžitku som určil svoje spisy, majúc z toho skôr potešenie než slávu, hoci po mojich verejne známych prácach sa mi dostáva i tejto, čo si vynucuje uznanie od súperov a závistlivcov aj proti ich vôli. Nezanechám teda spôsob života, ktorý som si už dávno zvolil a nastúpil, a budem pokračovať v tom, aby som bol svojím skúmaním prospešný, samozrejme, sebe, no najmä konaním čo možno najväčšiemu počtu ďalších ľudí. Buďte zdraví. (...)“ 

Dokončené v Prahe (...) roku Pána (…)

Ján Jessenius

 

Použitá literatura:
Ján Jessenius: O krvi. (prekl.: F. Šimon – J. Balegová – M. Výrostová, UPJŠ Košice 2007) – z tejto práce sú použité v preklade dobové citáty v našom článku. (Ďakujeme.)
Jan Jessenius z Jasné: Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L. P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech, Praha 2004
Josef Hájek: Movité památky na Staroměstské radnici v Praze, in: Staletá Praha XXVIII / 2012, č. 1, s. 31–64
Tomáš Nejeschleba: Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, Praha 2008
Josef Petráň: Staroměstská exekuce (3. uprav. a rozš. vydání), Praha 1996 
Josef Polišenský: Jan Jesenský-Jessenius, Praha 1965
Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, Praha 1996
Pavel Augusta – Milan Polák: Praha vznešená i každodenní. Praha 2005
Foley, Malcolm – Lennon, John, J.: Dark Tourism: the Attraction of Death and Disaster. Londýn 2000