Krása a radosť pre rok 2021. Novoročno-(po)vianočný pozdrav z košickej redakcie.
Aj Vám sa stáva, že posledný - najlepšie ukrytý a náhodne znovu nájdený - zabudnutý vianočný darček si objavíte a rozbalíte až niekedy v novom roku ? O to väčšia nečakaná radosť, premilé prekvapenie v sivej, už prozaickej každodennosti januára - („ach, aké prelestné sú tieto januáre“) ! My však nechceme zabudnúť na Vás, ctihodní naši verní čitatelia a čitateľky, fanúšikovia i fanúšičky, kolegovia a kolegyne, staronoví i novozrodení súpútnici po cestách dobrodružstvami ducha, umenia i kultúrneho dedičstva. Vy ste vždy darom ... Chceme preto začať hneď úprimným ďakovaním. Sme tu naďalej pre Vás a pre Vaše i naše vnútorné obohatenie a povzbudenie v tento čas. Veríme, že ešte dlho tu spolu budeme: košická redakcia KPÚ, z minulého roka ostrieľaná s osobitnou dramaturgiou podľa sviatkov, výročí a príležitostí z „Východného pobrežia“ i z našich regiónov: Abova, Spiša, Zemplína i Gemera. Počas vĺn pandémie vždy v plnom nasadení z terénu, i od stola. Vám ďakujeme za Vaše „páči“-ky, za Vašu priazeň i za Vaše ohlasy, komentáre, nové inšpirácie. Ďakujeme aj za spoluprácu nášmu celoslovenskému webovému a facebookovému správcovi Mgr. Matejovi Kotalovi z Pamiatkového úradu, ktorému sme párkrát predložili nečakané digitálne „výzvy“, a ďakujeme i nášmu vedeniu. Sme veľmi radi a rovnako vďační aj že ste si sledujúc nás pravidelne spolu s ostatnými kolegami z iných krajov najviac obľúbili u nás aj naše „východniarske“ témy ako košický Jeruzalem (1. top - najčítanejší), lokomotívu Katku (2. top – a zároveň náš najzdieľanejší článok), či markušovský hrad (3. top), alebo hrad spišský či sväté schody (2. najzdieľanejší). A to sme ešte vôbec nevyčerpali všetky pozoruhodné témy či výročia, ako boli napr. máraiovské (120), stĺpovo-morovo-mariánske (300), košicko - univerzitné (370), košicko – prvopísomno-zmienkové (790), či početné východniarske úspechy vo výročnej cene Pamiatok a muzeí za rok 2019. Tešíme sa však už teraz s novými silami, inšpiráciami a nápadmi na rok nový, snáď lepší, krajší, bohatší, plný prekvapení. Veď rok 2021 je okrem iného aj rokom (nielen) premonštrátskym (900), danteovským (700), lutherovským (500, Worms), dürerovským (550), jeseniovským (400, Praha), napoleonovským (200), hviezdoslavovským (100), švejkovským (100), či gagarinovským (60), ale je tiež v znamení tradičného ručného zvonenia a zvonárov (10. výročie zápisu), aj samotných zvonov a zvonolejárov (novopripravená obsiahla encyklopédia Dr. J. Spiritzu na vydanie), tiež obnoveného komplexného záujmu pamiatkárov o mlyny, o barokové mobiliáre na Gemeri, a tiež aj rokom s výročím Pamiatkového úradu / ústavu Bratislava (70), i výročím piaristov, časom svetového dedičstva, s rokom digitalizácie, virtuálnych nových platforiem, červeno-kláštorských projektov, vojnových cintorínov z Veľkej vojny, vojnových pamätníkov druhej vojny i pripomienok ich udalostí. Bude to aj rok košických výročí: napr. známa košická citadela (10. výročie výskumu a vyhlásenia za NKP a 350. výročie postavenia), gotická kaplnka sv. Michala (200-ročnica od prvej veľkej obnovy) či Dómske pastofórium (550), moderná tzv. Krónova kresliarska škola v košickom múzeu (100), a mnohé ďalšie – nápadné i nenápadné. Veríme, že bude aj rokom pozoruhodných obnov a skvelých reštaurovaní, zaujímavých pamiatkarských objavov a projektov, ale predovšetkým ich vzájomných zdieľaní. Veď ako múdro napísal prof. Ján Royt (v Krajinách umění) na povzbudenie aj všetkým pamiatkárom: „....Posláním historika umění je jednak jistý etický a filozofický přístup k uměleckému dílu a jednak je jeho povinností kultivovat veřejnost. Tím, že se profesně zabývá uměleckými díly, je jeho úkolem zprostředkovávat jejich krásu ostatním lidem. V našem silně diferencovaném světě, kde se každá dovednost specializuje a tím se odděluje od ostatních a kde zároveň umělecká díla mizí v galeriích, je třeba, aby někdo – historik umění – dokázal překračovat tyto specializace a přinášet co nejširší veřejnosti krásu a radost z ní. Pro mě to není nějaká věc navíc, nadstavba nad akademickým základem. Podle mého přesvědčení je to nedílná součást oboru, hned vedle badatelské práce. Nejde jen o vágní popularizaci vědy, jde skutečně o kultivaci, zušlechťování světa okolo nás. (....) Existuje přece jasný trojuhelník Tvůrce – Dílo – Divák, bez vnímatele nemá dílo smysl. Pro mě je klíčová úcta k divákovi a svou profesi chápu z poloviny jako službu jemu. Je to samozřejmě vyčerpávající, věnovat se komentovaným prohlídkám, pořád někde přednášet, provádět, psát popularizační články a podobně. Ale není možné se z toho vyvléci. To by bylo nemorální. Je pak velkou odměnou, když dílo a jeho prezentace na veřejnosti fungují, když lidé dají najevo, že se to podařilo, že byli vystaveným dílem, ale i dílem prezentovaným třeba v knize, osloveni, zasaženi. Je v tom podle mého přesvědčení určité i duchovní poslání. Zprostředkovávám svou odbornou činností nějaké duchovní obsahy, které s uměleckým dílem souvisí, ať už historicky, nebo tím, že odráží univerzální krásu. V tomto je to i služba pravdě a kráse, což jsou v důsledku atributy Boží.“
V roku, zasvätenom tiež sv. Jozefovi i Svätej rodine, po celom svete si v duchu našej pamiatkárskej rodiny pre každý deň nového roku sprítomňujeme s takýmto prianím aj posledný náš „dobre odložený“ zabudnutý vianočný kamienok – „darček“: symbolicky prinášame fotoprechádzku po košických vianočných betlehemoch v časoch, keď sa ešte stále nemôžeme do sýtosti stretávať (keď už sú síce fašiangy a čochvíľa už i pôst a potom Veľká Noc ... a za chvíľku budú znovu Vianoce). A to aj so zaujímavým čítaním z archívu k téme na stránkach www.viacassa.eu
za všetkých na KPÚ Košice hlavný zodpovedný redaktor Mgr. Juraj Gembický, s celým tvorivým kolektívom aj pre rok 2021.
